Glosa Jany Havrdové: “Roušky ve fitness” O co tady opravdu jde?

V posledních desítkách hodin otřásá nejen českým mediálním prostorem, ale i českou veřejností rozhořčená reakce sektoru fitness na nečekané rozhodnutí Vlády ČR vrátit do pohybových aktivit ve vnitřních sportovištích povinnost zakrytí dýchacích cest. Nejrůznější rychlé mediální zkratky většinou nedají prostor pro komplexní zamyšlení nad celým problémem v klidu a v širších souvislostech.

V první řadě je třeba položit si otázku, zda se jedná jen o sektor fitness, který bude zasažen. Dovolím si tvrdit, že zdaleka ne. V první řadě bude zasažen každý jeden člověk, který se rád hýbe a sport a pohybová aktivita jsou pro něj v životě důležité. Nejde tady o nějakou volnočasovou aktivitu, ale o zodpovědný přístup k vlastnímu zdraví, kdy právě pravidelný pohyb je nezbytnou součástí dobré fyzické i psychické kondice a komplexní imunity. O dopadu nedostatku pohybové aktivity bylo i z naší strany napsáno mnoho, stručně jen zopakuji, že právě nedostatek pohybu je jednou z hlavních příčin celé řady onemocnění a pandemie koronaviru to jen potvrdila.

Povinností nosit roušky či jinou ochranu dýchacích cest tedy bude v první řadě zasažena česká veřejnost, a to ve všech věkových kategoriích včetně dětí i seniorů.

Je opravdu rouška při cvičení tak nebezpečná? Život ohrožující jistě není, a pokud je člověk zdravý, tak pohyb s rouškou přežije. Nicméně jeho fyzické i psychické pocity pozitivní nejsou. Pro kvalitní pohyb je třeba kvalitní dýchání, při pohybu je potřeba kyslíku výrazně větší, o tom není třeba vést diskuze. Pokud to někdo nechápe, ať si s rouškou projde rychlou chůzí několik set metrů, vyběhne schody… Ideálně by při tom ještě měl i mluvit, protože to fitness a sportovní profesionálové dělají, stejně jako pedagogové a další profese, při kterých je verbální projev nezbytný.

Z odborného pohledu je zde také základní pravidlo fyziologie dýchání, tedy že při zvýšené pohybové aktivitě se na horních dýchacích cestách vytváří hlen, který zabraňuje průniku cizorodých látek do organismu. Je to základní imunitní obrana, kterou si příroda vytvořila sama. Tento přirozený hlen pak působí jako pomyslná rouška pro všechny přítomné cvičící osoby. 

Necvičící osoby roušku mít musí, a to je také princip pravidel, která sektor fitness nastavuje a doporučuje již od jarní vlny pandemie. 

Rolí sektoru fitness je poskytování tělovýchovných služeb, a to ideálně v té nejlepší kvalitě. V kvalitním prostředí, s kvalitním vybavením a s kvalitní osobní péčí tak, aby zážitek fyzický i psychický, který od nás naši klienti očekávají, a za který si platí, byl co nejlepší. Čistotu a dezinfekci prostředí i pomůcek umíme zvládnout dobře a je to součást dlouhodobě vysokého standardu našich provozů. Kvalitní osobní péče je dána vzděláním, zkušeností a zodpovědností fitness profesionálů i dalších členů našich týmů. Jak ale můžeme poskytnout kvalitní službu, když musí mít cvičící zakrytý nos a ústa? Je to stejné, jako kdyby restaurace mohly vařit, ale nesměly použít žádné koření. Omezení kapacity je jedna věc, ale omezení možnosti poskytnout kvalitní službu je věc druhá. A o to tady právě jde. Znemožnění poskytnutí kvalitní služby pro nás fakticky znamená zásadní překážku k návratu do alespoň bazálních režimů podnikání. Většina klientů totiž nepřijde cvičit, pokud bude chybět to základní, za co si u nás platí a co od nás očekává – kvalitní fyzický trénink a duševní odpočinek.

Sektor fitness je možná více slyšet, ale co to vlastně je fitness? V našem vnímání je to široká škála pohybových aktivit zejména nevýkonnostního stylu, které sahají od klidnějších lekcí Body&Mind, přes klasickou posilovnu, dynamické skupinové lekce, Cross fit až k různým formám tance, bojových sportů, zdravotní tělesné výchovy a mnoha dalším pohybovým aktivitám včetně tenisu, volejbalu či lezení na stěně. Naše činnost není nikde jasně limitována. Společné nám jsou pohybové aktivity pro zdraví, a to všech věkových kategorií.

Sektor vnitřních sportovišť byl v letošním roce na prakticky 4 měsíce zásadně omezen ve své činnosti. Byl omezen stejně jako celá řada dalších oborů, u kterých jsou dopady také fatální. Nejsme úzce profilovaní sobci, kteří by neviděli dramatické dopady protipandemických opatření na široký sektor podnikání. Hluboce soucítíme s restauracemi, obchody, hotely a dalšími službami. Současně vysoce ctíme práci všech, kteří s koronavirem bojují v první linii. Já osobně i celý tým České komory fitness pracujeme ve prospěch našeho sektoru. Tak jsme se k tomu zavázali před 9 lety, kdy jsme komoru zakládali. Občas v médiích i na nejvyšší úrovni negativně zaznívá, že máme dobrý lobbing a dobré PR. To vše je však výsledkem naší práce, kterou zejména v době lockdownu děláme v maximálním nasazení téměř v režimu 24/7. Děláme to z plného přesvědčení, že právě naše služby mají obrovský potenciál pro celou populaci. Protože právě pravidelný pohyb nám všem nejen subjektivně chybí, ale objektivně nás také stojí mnoho peněz na zdravotní péči. Již 9 let pracujeme na standardech našich služeb, budujeme most k lékařskému sektoru. Nabízíme naše znalosti, dovednosti a zkušenosti všem pro zlepšení jejich zdraví a trvalou změnu životního stylu.

Lobbing v našem pojetí znamená maximální snahu nabídnout Vládě ČR i týmu epidemiologů a modelářů naše zkušenosti. Již řadu týdnů jsme připraveni sednout si k jednomu stolu a společně hledat kompromisní řešení pro vysokou bezpečnost, minimalizaci rizika nákazy a současně režim, při kterém zůstanou provozy vnitřních sportovišť otevřené. Ve všech krocích nám masivně pomáhá Hospodářská komora, spolupracujeme s Národní sportovní agenturou i Českou unií sportu. Problém však je, že ono pomyslné vyjednávání spočívá v trvalé snaze „vlomit se“ do procesu rozhodování. I přes řadu ujištění ze strany vládních činitelů o vyjednávání s profesními organizacemi připomínají naše snahy – a to zdaleka nejen pro „fitness“ – mlácení hlavou do betonové zdi. Každý ústupek stojí obrovské úsilí. Výsledek je bohužel v duchu okamžitého zavírání provozů v řádech hodin, či při vyjednání rozumných parametrů pro otevření zásadně ovlivněn povinností nosit roušky. Možná by změna vyjednávací optiky ze strany vládních činitelů přinesla rychlý a snadný výsledek v duchu win-win. Následně by nemusel být rozčarován ani pan ministr, který v posledních dvou dnech čelí řadě otázek na téma fitness, a ani my, kteří jsme více než rozčarováni celkovou situací. O pohledu na bankovní účty a množství složenek se raději nezmiňuji.

Takže ono líbivé téma „roušky do fitness“ má celou řadu konsekvencí. Hlavním cílem však je vrátit široké populaci kvalitní a pravidelný pohyb do každodenního života a současně možnost obrovského množství nejen podnikatelů, ale i spolků, dobrovolníků a dalších sportovních fandů dělat svoji práci, ve které vidí smysl vysoce nad rámec zisku.

Závěrem mi dovolte volně citovat Václava Havla, jehož slova si pravidelně každý den připomínám při „ledování čela“ po dalším nárazu do betonové zdi. „Naděje není víra, že věci dobře dopadnou, ale hluboké přesvědčení, že má smysl udělat maximum i přesto, že to nakonec nedopadne“. A vy, provozovatelé fitness center, trenéři, instruktoři a další profesionálové i amatéři, pro které má pohybová aktivita vysokou cenu a pevné místo v životě, máte mé slovo, že náš tým bude stále pokračovat v prosazování hodnot, které společně sdílíme a které považujeme za naši životní misi.